FBC: Firebreak – recenze bizarní šichty plné paranormálních jevů
Kooperativní chaos nejen v akci
Echo Point Nova – recenze nové královny stříleček
Volnost, akce i zvláštní svět v geniální souhře
We Were Here Expeditions: The FriendShip – recenze kooperativní jednohubky
Koncentrovaná spolupráce
Kirby's Dream Buffet – recenze rodinné jednohubky
Není všechno jídlo, co se leskne
Hráli jsme spoustu her pro PlayStation VR2. Tyhle by neměly ujít vaší pozornosti
Malé i velké zážitky ve virtuální realitě
Overwatch 2 – recenze „pokračování“ týmové střílečky
Vážně je tohle nová hra?
Splatoon 3 – recenze skvělé stříkačky pro Switch
Jde to i bez krve a mozků
Battlefield 2042 – recenze nejhoršího Battlefieldu moderní éry
Když je recenzování utrpením
Outriders – recenze kooperativní střílečky
Mohl bych taky jednou dostat nějakou dobrou hru, prosím?
Bleeding Edge – recenze týmové mlátičky
Týmové multiplayery založené na spolupráci jsou dohasínajícím trendem posledních několika let, který z herního chvostu velmi nekompromisně vyšouply battle royale. Skupinovky to mají těžší: Ne vždycky máte po ruce pár kamarádů ochotných si s vámi zahrát, měly by tedy stejně dobře dokázat propojit a bavit cizince, kteří se zrovna potkali, i partu přátel, kteří se chtějí odreagovat společně. Přijít s něčím novým a hráče pořádně nadchnout je čím dál tím těžší s každým odehraným titulem, v žánru kooperací snad ještě těžší než jinde. Mám přes 300 hodin v Overwatchi a v Bleeding Edge jen 15. A teď už do něj nechci investovat ani minutu navíc.
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
Magic: The Gathering Arena – recenze
Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.
Pagan Online – recenze
Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.
Dr. Mario World – recenze
Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.
The Lord of the Rings: Adventure Card Game – recenze
„Zase další karetní hra,“ vzdychla aspoň půlka čtenářů nalákaná na krásný tolkienovský obrázek a odvrátila se od obrazovky, mrmlajíc: „Copak není na světě dost Hearthstonů a Magiců?“ Ale ne tak rychle, milí přátelé. Být zbrklý se nevyplácí, jak by vám určitě připomněl jeden moudrý starý pastýř stromů. The Lord of the Rings: Adventure Card Game není další free-to-play přírůstek do kompetitivní rodiny, ale pěkně dopředu placené příběhové dobrodružství pro jednoho nebo dva hráče.
